Uvězněný 6.kapitolka
BAF!!! Tak, Terulka se rozhodla, že na vás bude hodná a seděla tři hodiny před PC... samozřjmě taky obcházela net a hledala stránky o Pobertech (pokud o nějakých víte, písněte mi...), ale také napsala šestou kapitolku, aby to měla z krku...no, musím přeznat, že už se těším, až s touhle povídkou skoncuji:o))) nééé:o)) no, tak trochu, ale bavilo mě to psát... jednoho krásného prosluěného letního večera bych chtěla napsat pořádnou komedošku, která by byla jen a jen o srandě a žádné nedodělané domácí úkoly:o))) no, takže tady to máte a pište, pište komentáře, už se těším...!!! (Mimochodem, víte, že je 23:36??? To je Terulčin rekord:o)))
"Angínu? Nu, dobrá, ale i přesto by se mohl omluvit ředitelce vaší koleje a ta by mi potom jeho nepřítomnost nahlásila. Zřejmě se ještě úplně neseznámil s našimi pravidly, že?" pronesl jedovatě profesor Lektvarů a pohlédl na Harryho, "Vy byste o tom měl vědět více, že Pottere? Školní řád je vaše specialita…" pousmál se ironicky Snape a otočil se ke zbytku třídy.
"Nuže! Dejte se znovu do práce… co tu okouníte, můj rozhovor se slečnou Grangerovou a pány Longbottomem a Potterem nemusí slyšet každý. Rychle do práce, než začnu strhávat body!"
"Proč si nedá na chvíli oddech? Mohl by třeba odjet do Kravalu na školení v Černé magii, nebo něco podobného, ne? Už ho nemůžu vystát," stěžoval si Harry.
"To asi nikdo, ale bohužel, jiného učitele Lektvarů nemáme," rozhodila ruce Hermiona.
Neville se neustále třásl strachy a každou chvíli tahal Hermionu za hábit, aby mu poradila, zda ve výrobě lektvaru odvahy postupuje správně.
"Slečno Grangerová! Doufám, že vás už vícekrát nebudu muset napomínat!" rozkřikl se Snape, když se Hermiona snad už posté až moc nápadně skláněla nad Nevillovým lektvarem a snažila se ho opravit.
"Ne, pane profesore," odpověděla Hermiona a urychleně se vrátila ke svému kotlíku.
***
"Dneska… dneska to zkusíme znovu…" vydechoval ztěžka Harry a spěchal po schodech k nehelvítské společenské místnosti.
"Ty jsi o tom snad pochyboval? Musíme ho odtamtud CO NEJDŘÍV DOSTAT!" Hermiona kladla velký důraz na poslední tři slova. " Nejlépe hned TEĎ!" vykřikla a Buclatá dáma se začala překlápět.
"My máme nové heslo?" prolezl otvorem překvapeně Harry.
"Představ si, že ano! Dojdi pro ten plášť, musíme tam jít co nejdříve!"
"Hermiono! Musím si uklidit věci!"
"Odkdy jsi takhle pořádný? Ty dojdeš pro plášť a já si dojdu uklidit věci." popíchla ho Hermiona a vyběhla po schodech k dívčím ložnicím.
***
Ron si mezitím klidně seděl u kamen v Taškářových žertovných předmětech a závistivě hleděl směrem ven na cestu, která vedla k hradu. Rád by se už dostal ven. Vyzkoušel totiž už všechno, co se v tomhle obchodě prodávalo a jeho měšec zel prázdnotou. Ronald Weasley totiž není zloděj a proto ke každé věci, kterou okusil položil pár srpců, nebo galeonů.
Teď, když byl jeho měšec prázdný a všude po obchodě se válelo zlato, seděl Ron na zemi a přemýšlel, jak se asi mají Harry s Hermionou. Právě asi přišli z oběda a Hermiona si uklízí věci, zatímco Harry lenoší u kamen a nahřívá si nohy. Jak rád by tam s nimi byl…
***
"Pospěš Hermiono!"
"Hlavně, že když jsem tě já hnala, tak jsi si chtěl jít uklidit věci a zbytečně zdržovat! Kam vlastně spěcháš… je to jen o poschodí níž!"
" Spěcháme! Nebyla jsi to ty, kdo předtím pospíchal? Teď popíchám já, chci to mít co nejdříve za sebou!" šeptal, ale zároveň křičel na Hermionu Harry.
"Dobře, v pohodě, já tě stihnu, to se neboj," klidnila ho Hermiona a běžela, jak nejrychleji mohla, aby Harryho stihla.
Harry prudce přibrzdil, až do něj Hermiona narazila.
"Nemehlo!" utrhl se na ni Harry a pokradmu sledoval Pobertův plánek.
"Skvělé! Nikdo tu není! Teď musíme rychle! Vyndej mi z tašky plášť, ponesu ho v ruce, kdyby náhodou v Prasinkách někdo byl, abychom se rychle schovali," poroučel Hermioně, která dělala vše podle jeho příkazů. On mezitím neustále sledoval plánek, aby je nikdo nepřekvapil.
"Hotovo,"podávala Harrymu Hermiona Neviditelný plášť a neustále se rozhlížela kolem.
"Musím mít jistotu, že se tu nikdo neobjeví znenadání, jako včera S-n-a-p-e… Harry, honem pryč!" Hermiona ho popadla za ruku a vlekla ho pryč.
"Co se děje?" ptal se s vylekanýma očima Harry, když skončili zády přilepení na zdi za rohem.
"Slyšela jsem kroky," vysvětlovala šeptem Hermiona a co nejvíce se tiskla ke zdi.
"To je jen Colin. No, Hermiono, honem mě schovej," pohlédl Harry na plánek a vzápětí se hned rozlížel po nějakých dveřích. Nakonec se rozhodl risknout a přeběhl ke dveřím na druhou stranu. Rychle je otevřel a vklouzl do místnosti. Hermiona vyšla zpoza rohu a vydala se vstříc Colinovi.
"Ahoj, hledáš někoho?"
"No, není tu někde Harry?" otázal se Colin nesměle.
"Ne, jsem tu sama," zapřela Harryho Hermiona.
"A nevíš, kde bych ho mohl najít? Potřeboval bych pár fotek pro Lenku, víš, že její táta dělá v redakci Jinotaje, požádala mě o ty fotky, chtějí napsat článek o Harrym…"
"Ne, nevím, kde bys ho našel. Možná v knihovně."
"Díky moc, kouknu s tam," zatřásl fotoaparátem Colin a odběhl.
Hermiona si oddechla a otevřela dveře do učebny, ve které se Harry schoval.
"Vylez, už je pryč!"
Mtknu se
(Majitelka, 9. 6. 2006 10:43)