Eliška 3.kapitolka
Ten den, co jsem se pohádala s Katkou jsem se rozhodla, že mámě udělám radost a umyji nádobí. Ale tak trošku se mi to nepovedlo a půlka vody na mytí nádobí se mi vylila na zem. Okamžitě jsem to začala utírat, ale bohužel právě přišla máma.
„Co se to tady proboha stalo?“ křičela na mě, „ Tady se snad přetrhla přehrada!“
„Mami, nech mě mluvit,“ šeptala jsem.
„Nech mě mluvit? Tak pozor slečinko, teď budu mluvit já!“
„Ma-mi, já ti jen chtěla…“
„To by mě teda moooc zajímalo, cos chtěla! Padej do pokoje a máš na dnešek zaracha!“
A já jako totální blb jsem jen naštvaně odešla.
***
„Co? Tohle by moje máma nikdy neudělala,“ řekla mi druhý den Verča.
„No, ale moje máma je všehoschopná, víš,“ odpověděla jsem.
„Holky vy pořád zapomínáte, že Eliščina máma prožívá úplnou depresi,“ řekla přísně (jako vždy) Katky
„Jdi si s tvou depresí někam, jo?“ řekla jsem jí hrubě.
„Fajn, fajn,“ řekla Katuš, „když mě žádná z těchto dam neposlouchá, tak si jdu sednout k Denise“ (Denisa byla nejhorší holka ve třídě) a aniž by si toho učitel všiml, přesedla si.
***
„Nevíš, co se to s ní proboha stalo?“ zeptala se mě, když jsem šly domů Verča. (Katka mezi námi nebyla).
„Jo, vím,“řekla jsem, „Od té doby, co od nás odešel táta si myslí, že za všechno můžu já.“
„Ale já nemyslím tvou mámu, já myslím Katku,“ vysvětlovala Verča.
„Hm… to teda nevím,“ odpověděla jsem smutně, „Tak ahoj,“ dodala jsem..
„Ahoj,“ odpověděla mi Verča.
Když jsem přišla domů, máma už tam byla, takže jsem se nemohla pustit do druhého pokusu, jak mámě udělat radost. Ale pak se mi naskytla příležitost.
„El, jdu nakupovat,“ oznámila mi.
„Mami, já tam dojdu,“ nabídla jsem se.
„No tak jo, ale budeš si to pamatovat?“ zeptala se.
„Bez obav mami,“ usmála jsem se.
Ale štěstí mi zase nepřálo a já zapomněla na deset věcí z dvaceti. A tak byl ještě větší mazec než včera, mám zaracha na týden a deset příkladů navíc.