Eliška 2.kapiolka
„Já nikdy nepochopím proč se máma od té doby co od nás odešel táta chová tak divně.“ Řekla jsem holkám když jsme šly do školy.
„Vždyť to je tak jednoduché,“ řekla Katka „Prostě je nešťastná a proto se rozčílí kvůli každé blbosti.“
„No jo, ale ostatní z toho mají jen škodu,“ namítla jsem.
„Musíš svou mámu trochu pochopit,“ prosazovala svou Katky.
„Pochopit?“ zakroutila hlavou nevěřícně Verča, „ vždyť na ní pořád řve!“
„Vy nemáte ani trochu soucit,“ mlela pořád svou Katka.
Naštěstí jsme už došly do školy, takže diskuse nemohla pokračovat.
Když jsme došly do šatny, tak se Verča zeptala Katky
„Co máme první hodinu?“
„Měla sis vzít do školy rozvrh,“ odpověděla jí Katka.
Já jsem posunkem Verče naznačila, že dneska to s Katkou nebude lehké. Katka se přeci jen trochu umoudřila a prohodila „Český jazyk,“ jenže se na nás vůbec nepodívala. Odpověděly jsme „Díky,“ a šly jsme na hodinu.
Když začala hodina Českého jazyka Katka se na nás ani nepodívala a ani nám neřekla jaké bude v doplňovačce y/i. O přestávce se strhla mezi Katkou a Verčou veliká hádka. Verča pořád tvrdila, že jsem chudák a že mě má máma šikanuje. Katka si pořád prosazovala svou a tvrdila, že nemáme ani trochu soucitu. Já jsem stála opodál a na to všechno se nešťastně dívala. Netroufala jsem si do jejich hádky strčit ani jedno slůvko, protože by se Katka pustila i do mě. Celá třída tuto hádku pobaveně sledovala. Naštěstí začalo zvonit, takže Katka s Verčou už se nemohly dále hádat. Jenže pak se stejně celý den přely, jestli mě máma šikanuje, nebo ne.